Trojice - dialog lásky a tance

Autor: Roman Tomek <roman.tomek(at)seznam.cz>, Téma: Zajímavé..., Zdroj: www.postoj.sk, Vydáno dne: 11. 06. 2017

Budva- kostel Sv Trojice (mozaika) foto: Matěj Baťha, CC BY-SA 3.0, commons.wikimedia.org Tuto neděli si připomínáme tajemství Nejsvětější Trojice. Každou naši modlitbu či bohoslužbu otevírá přežehnání "Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého." Přijetím křtu je život křesťana neoddělitelně spojen s vyznáváním trojjediného Boha, který zve člověka, aby vstoupil do dialogu věčné vzájemné lásky tří božských osob.





Specificum christianorum

Víra v Nejsvětější Trojici je originalitou křesťanské nauky. Nepochopení nauky o Trojici se objevuje zejména v nekřesťanských společenstvích. Výroky v Koránu dělají ze tří osob Trojice tři bohy, na základě čeho muslimové neuznávají křesťanské trojiční učení. Odmítání trojjedinosti Boha úzce souvisí s odmítnutím božství Ježíše Krista, jak to například vidíme v učení Svědků Jehovových. Křesťané vyznávají, že Boží podstatu plně sdílejí Otec, Syn a Duch Svatý, přičemž není nijak narušena víra v jediného Boha. Tajemství trojjedinosti Boha není jen jeho vnitřní existencí, která nemá s duchovním životem křesťana souvislost. Apoštol Pavel připomíná, že Boží láska je v našich srdcích přítomna skrze Ducha Svatého (Ř 5,5). Jeho působením máme účast na Ježíšově synovském vztahu k Otci (Gal 4,6). Posílání Syna a Ducha Svatého směrem k lidstvu můžeme hovořit o pokračování jejich vnitřního vycházení od Otce. Každý, kdo se nechává proniknout Boží milostí a láskou, dostává účast na živém a životním společenství s Bohem.

Východiskem je Boží slovo

Písmo dosvědčuje, že Bůh se v dějinách postupně dával poznávat jako Otec, Syn a Duch Svatý. Vztah Otce, Syna a Ducha Svatého vrcholným způsobem přibližují novozákonní texty. V evangelijních popisech osoby a působení Ježíše z Nazareta Bůh zjevuje svou vnitřní podstatu Trojice zvláště při jeho vtělení, křtu, proměnění na hoře, smrti na kříži a zmrtvýchvstání. Další novozákonní spisy zdůrazňují, že Ježíšovo vykupitelské poslání nás zapojilo do společenství s Otcem, kterého v Duchu Svatém i my voláme "Abba - Otče", neboť v Kristu nás přijal za své syny a dcery. Autor prvního Petrova listu své adresáty označuje jako vyvolené, "které Bůh Otec předem znal a Duchem posvětil, aby byli poslušní a pokropení krví Ježíše Krista." (1 Pt 1,2) Tyto texty vylučují nesprávné chápání společenství Otce a Syna jen jako morální nebo metaforickou jednotu. Stejně ani Duch Svatý není nějakou neosobní silou nebo jen formou Božího působení. Jde o trojici osob, které spolu vytvářejí jednu živou Boží přítomnost.

Boží tanec

Byl to především svatý Jan Damašský (650-754), který ve východních společenstvích tehdy ještě sjednoceného křesťanství rozvíjel v nauce o Trojici učení o vzájemném pronikání tří božských osob, tzv. perichoresis. Původní význam slova perichoresis doslova znamená "chodit dokola." V řečtině označoval svatební tanec alespoň tří osob, které se pohybují v kruhu, přičemž se tělem natáčejí střídavě dovnitř a ven podle rytmu hudby. Při zrychlování tempa hudby se tři osoby stávají součástí jednoho tanečního celku. Pro Jana Damašského a ostatní církevní otce Východu to byl obraz, jenž použili při své nauce o Trojici. Tři božské osoby mají jednu nekonečnou a nedělitelnou podstatu, vzájemně se pronikají aniž by byly rozděleny. Z toho vyplývá jejich rovnost a spoluvečnost. Jde o vztah dávání a přijímání, který nazýváme láska. Perichoresis je Boží tanec lásky. Bohužel nejednou kvůli našemu egoismu a hříšnosti narušujeme rytmus Boží lásky. Ježíš Kristus svým vtělením, hlásáním, smrtí a zmrtvýchvstáním nás znovu učí kroky tohoto Božího tance. Mohli bychom říci, že nás zapojuje, abychom se stali součástí božské perichoresis, tzn. radostné oslavy z návratu marnotratných synů a dcer do domu trojjediného Boha.

P. František Trstenský


logo- postoy.sk


Převzato z https://blog.postoj.sk, článek ze 6. 7. 2017 naleznete zde.

Brno - Zelný trh, Harold, CC BY-SA 3.0, commons.wikimedia.org